Průvodčí

Paní,raději však slečno průvodčí

po chmurném dni,jste to Vy,kdo vrátil mi smích do očí.

Možná,ba spíše určitě,Vám ani nepřipadá,

co člověka,když se na něj usmějete všechno napadá.

To potom i mě,po tak krásném úsměvu

rázem ze smutku je mi do zpěvu.

To za srdce vezme mě romantická nálada

a básnická můza si se mnou pohrává.

Po pár řádcích není to poznat přeci,

pouze jedna věta,je moc malou inspirací.

Kdyby těch vět bylo více,

napsal bych já rýmů na tisíce.

Protože bohužel,jen jeden úsměv byl,

snad trochu lépe poznat Vás jsem zatoužil,

nevinná hra je tímto rozehraná,

na Vaše psaní budu čekat každičkého rána.

Šťastná buďte,veselá i zdráva,

vždyť úsměv je to,co chuť životu dává.

A tak číslo své Vám dávám

a na štěstíčko tak mávám,

aby přišlo ke mně blíž

a pomohlo mi překonat tu zemskou tíž.

Ve vlaku špatně se mi píše

snad u kávy,říci si něco tiše . . .

© HEMI – Art 1996


Pár veršů ... 4    ?  (ve vlaku)

Zpět na hlavní stránku.