Po obloze si vítr věje,

a trhané mraky před sebou žene.

Měsíc skrze ně vyzařuje magickou moc,

mívej se krásně xy,přeji Ti dobrou noc.

Noc plnou krásných snů,

co dodají Ti úsměv do dalších dnů.

Noc,která je plná snění,

ať nekazí to probuzení.

Měsíc,jako odkvetlá pampeliška,

zdá se býti blízko,přitom je to výška.

Měsíc,jež pravidelně na zem svítívá

s tváří muže,když se usmívá.

Usmívá se na ženu svou,

s jiskrou v oku tajemnou.

To tajemství je v tom,

že ona je pro něj jedinou.

A tak si z výšky pěkně svítí,

Jejich srdce si krásně předou,

melodii štěstím okřídlenou.

Ta melodie jim i v uších zní,

dává sílu do dalších dní,

které nejsou jen o kráse a radosti,

ale i smutku a starosti.

Není však důvod sklánět hlavu,

když jeden druhému,pozvedává bradu

a v tom je to kouzlo dvou,

které má v sobě tu sílu,sílu tajemnou.

A tak dál si Měsíc na zem svítí,

dává lidem smysl v jejich žití.

Nutí je se zamyslet,

jaký že to chtějí vlastně svět ...

Už je pozdní hodina,

"óčo" se mi zavírá

a tak spát odcházím

s jedním přáním ........

© Hegr Míla  ,únor 2002

Pár veršů ... 3    Průvodčí